Izolinie: osm světelných ostrovů

Na plánu vidíte celou travnatou plochu 118,2 × 77,8 metru — tedy hřiště i s výběhy za brankami a postranními čarami. Čáry jsou izolinie: spojují místa se stejnou osvětleností, čísla u nich jsou luxy.

Těch osm uzavřených smyček kolem 400 a 500 lx nejsou chyby. To jsou místa přímo pod stožáry. Reflektor míří na střed hřiště, ale kus světla nutně dopadne i pod sebe. Mezi ostrovy se drží souvislá hladina kolem 300 lx — a to je ta plocha, na které se hraje.

Sledujte teď okraje. V rozích klesá izolinie na 100 lx. Tam je ale jen tráva mezi lajnou a plotem. Míč tam občas doletí, hráč tam nesprintuje a rozhodčí tam nic neposuzuje.

Jedno hřiště, tři rovnoměrnosti

Tady je jádro věci. Report počítá tři různé plochy a každá dá jiný výsledek:

1) Hrací plocha 105 × 68 m

Přesně vymezený obdélník, kde se odehrává hra. Ø 311 lx, minimum 134 lx, rovnoměrnost 0,43. Tohle je číslo, které patří do smlouvy.

2) Hrací plocha včetně výběhů

Připočtou se pásy za lajnami. Průměr klesne na 285 lx a rovnoměrnost na 0,21 — protože minimum spadne na 59 lx někde u rohového praporku.

3) Celá travnatá plocha 118 × 78 m

Všechno, co je zelené. Průměr 270 lx, minimum jen 28 lx u plotu, rovnoměrnost 0,105.

Všimněte si, jak snadno se s tím dá manipulovat. Kdo chce vypadat dobře, uvede rovnoměrnost hrací plochy. Kdo chce shodit konkurenci, uvede rovnoměrnost celého trávníku. Obojí je pravda a obojí je bez kontextu k ničemu. Proto se vždy ptejte: na jaké ploše a v jaké rovině?

Stupně šedi: totéž bez čísel

Druhý obrázek ukazuje stejný výpočet jako mapu jasů — čím světlejší, tím víc luxů. Legenda dole přiřazuje odstínům hodnoty.

Tahle mapa je užitečná na jednu jedinou otázku: je přechod plynulý? Kdyby se mezi ostrovy objevil výrazně tmavší pás, znamenalo by to, že stožáry jsou moc daleko od sebe a hráč běžící přes hřiště by opakovaně vbíhal ze světla do šera. Oko se tomu přizpůsobuje pomalu a při rychlé hře to vadí víc než o pár luxů nižší průměr.

Tady je přechod plynulý. Mezi světlými skvrnami není nikde ostrá hrana.

Proč se u hřiště počítá svislá osvětlenost

Vodorovná osvětlenost říká, kolik světla dopadá na trávu. To je hezké, ale hráč se nedívá na trávu — sleduje míč ve vzduchu a protihráče. Obojí jsou svislé objekty.

Proto se u sportovišť hodnotí svislá intenzita osvětlení: kolik světla dopadá na svislou rovinu ve výšce hry. Míč letící dva metry nad zemí musí být vidět proti tmavému pozadí. Kdyby se svítilo jen kolmo dolů, tráva by zářila a míč ve vzduchu by byl tmavou siluetou.

To je taky důvod, proč reflektory na stožárech míří šikmo a proč jich je na každém stožáru několik s různým vyzařovacím úhlem — část míří na vzdálenou půlku hřiště, část pod sebe.

A co oslnění hráče?

Čím výš je stožár, tím větší je úhel mezi zdrojem světla a pohledem hráče sledujícího míč. Nízké stožáry šetří na konstrukci a oslepují. Výška stožárů proto není detail — je to zásadní parametr návrhu.

Kolik světla vlastně hřiště potřebuje

Záleží na tom, co se na něm děje:

Trénink a rekreační hra — typicky kolem 200 lx. Stačí vidět míč, spoluhráče a nezakopnout.

Zápas bez diváků a kamer — kolem 300 lx. Přesně sem míří tenhle návrh. Rozhodčí musí posoudit zákrok, hráč přihrát na dvacet metrů.

Zápas s diváky — 500 lx a výš. Divák na tribuně je dál a dívá se pod horším úhlem.

Televizní přenos — 1 000 až 1 500 lx svisle, přísná rovnoměrnost a hlídané blikání. Kamera se zpomaleným záběrem odhalí kolísání, které lidské oko nevidí.

Rozdíl mezi tréninkovým a televizním hřištěm není v tom, že jedno má lepší svítidla. Je v tom, že druhé jich má několikanásobek — a stojí podle toho.

38 reflektorů a 30,7 kilowattu

Na osmi stožárech visí celkem 38 reflektorů ve třech různých provedeních — liší se vyzařovacím úhlem. Užší svazek posílá světlo přes celé hřiště, širší pokrývá blízké okolí stožáru. Kombinace obojího dělá tu plynulou hladinu, kterou jste viděli na mapě.

Dohromady odeberou 30,7 kW a vyrobí 4,69 mil. lumenů, tedy 152,8 lm/W. Pro srovnání: halogenový reflektor staré generace dával kolem 20 lm/W. Na stejné osvětlení hřiště by potřeboval zhruba sedminásobný příkon.

Při dvou trénincích denně tři hodiny svítí hřiště kolem 800 hodin ročně. To je zhruba 25 MWh. U halogenů by to bylo přes 170 MWh — a to už je částka, kvůli které se výměna svítidel zaplatí sama.

Rušivé světlo: nejčastější spor se sousedy

Hřiště bývá u zástavby a večerní trénink svítí lidem do oken. To není maličkost — je to nejčastější důvod, proč se osvětlení sportoviště řeší až u přestupkové komise.

Klíč je ve vyzařovacím úhlu a v naklonění reflektoru. Reflektor nakloněný příliš vodorovně posílá velkou část světla za hřiště. Proto se v návrhu kombinují úzké a široké svazky: vzdálené části hřiště obslouží úzký svazek z malého náklonu, blízké okolí stožáru široký svazek mířící téměř dolů. Světlo pak končí na trávě, ne na fasádě.

Druhá věc je clonění. Kvalitní sportovní reflektor má stínítko, které ořízne světlo nad vodorovnou rovinu. Bez něj svítíte i do noční oblohy — což je zbytečně vyhozená elektřina a v obci u chráněného území i problém s povolením.

Třetí věc je provozní řád. Sebelepší optika nepomůže, pokud hřiště svítí naplno do půlnoci. Rozdělení stožárů na okruhy a zhasínání poloviny po tréninku je nejlevnější opatření, jaké existuje.

Co znamenají jednotlivá čísla

Co si z toho odnést

Tréninkové hřiště plní cíl 300 lx: na hrací ploše má 311 lx a rovnoměrnost 0,43. Osm stožárů, 38 reflektorů, 30,7 kW.

Kdybyste si měli odnést jedinou věc, ať je to tahle: u sportoviště nemá číslo rovnoměrnosti smysl bez uvedení plochy a roviny. Když vám někdo pošle nabídku s jedním osamoceným číslem, chybí vám polovina informace. Ptejte se na hrací plochu, na svislou rovinu a na to, kde přesně leží minimum.

Studii pro vaše hřiště zpracujeme zdarma. Reflektory z návrhu najdete pod LED reflektor.