Devět koleček na třinácti metrech

Devět svítidel na 13,53 m² znamená jedno na každý metr a půl. Průměr vyjde 486 lx, minimum 209, maximum 677.

Rovnoměrnost 0,430. Poměr nejtmavšího k nejsvětlejšímu bodu je 0,308, tedy zhruba jedna ku třem. Na místnost, do které se vejde devět svítidel, je to překvapivě nevyrovnané.

Izolinie ukazují proč. Kolem prostředního svítidla se tvoří ostrov nad šesti sty luxy, zatímco u stěn hodnoty spadnou pod tři sta. Kužely se překrývají uprostřed a k okrajům se rozestupují.

Svítidlo, které nemá žádnou optiku

Tenhle tvar má jméno. Kružnice procházející počátkem znamená kosinusové rozdělení — svítivost klesá přesně s kosinem úhlu od svislice. Je to chování dokonalého matného difuzoru: rovnoměrně jasná plocha bez čočky, bez reflektoru, bez směrování.

Podívejte se, kde křivka končí. Ve vodorovné rovině, tedy v devadesáti stupních. Nad ni nejde nic. Potvrzuje to i takzvaný Flux Code v katalogovém listu, který u obou svítidel končí dvojicí 100 100: veškerý světelný tok míří do dolního poloprostoru.

A tady se to projeví

Strop tohohle salonu dostane od devíti svítidel přímo 0,03 lx. Ne tři, ne jeden. Tři setiny luxu. Nula.

A přesto strop svítí 119 lx, protože 118 z nich k němu doputuje odrazem od podlahy a stěn. Jeho jas je 26 cd/m². Tmavší je v salonu už jen podlaha.

Ve výšce dvou metrů čtyřiceti to znamená tmavou plochu s devíti jasnými terči přímo nad hlavou. A v zrcadle je ten strop vidět celý.

Stěny: jediné plochy, které v salonu opravdu svítí

Stěny mají odrazivost 50 % a jejich osvětlenost kolísá od 234 do 324 lx. Rozdíl dělá přímá složka: nejsvětlejší stěna dostane 214 lx přímo, nejtmavší jen 127. Odrazem k nim doletí skoro stejně, kolem sto deseti luxů.

Proč jsou stěny důležitější než podlaha

Podlaha má odrazivost pouhých 20 %. Vrací tedy pětinu toho, co na ni dopadne. Zbytek pohltí — a je to zároveň jediná plocha, na kterou svítidla míří naplno.

V kadeřnictví je to plýtvání. Světlo, které skončí na dlažbě, už nikomu nepomůže. Světlo, které dopadne na stěnu vedle zrcadla, se od ní odrazí do obličeje.

Nejsvětlejší stěna má jas 52 cd/m², nejtmavší 37. Rozdíl je skoro jedna a půl násobek. Kdo sedí zády k té jasnější, vidí sám sebe v zrcadle proti jasnějšímu pozadí — a jeho tvář je proti němu tmavá.

Cena za třináct metrů

Salon spotřebuje 144,0 W a vyrobí 11 941 lumenů. Na metr čtvereční to je 10,64 W.

Samotné W/m² ale neporovnáte mezi místnostmi, které mají různou hladinu. Proto výpočet uvádí i 2,19 W/m² na každých sto luxů. A tohle číslo už porovnat lze — je zhruba dvojnásobné proti velké hale se stejným typem svítidel.

Malá místnost má vždy horší poměr

Ve velkém sále se ztráty na stěnách rozpustí do plochy. V místnosti čtyři na tři metry tvoří stěny podstatnou část všech povrchů, a co na ně dopadne, se z velké části pohltí.

Tady to zhoršuje ještě odrazivost podlahy 20 %. Kdyby byla světlejší, vrátil by se nahoru větší díl světla, strop by zesvětlal a salon by při stejném příkonu působil prosvětleněji.

Udržovací činitel je 0,80. Výpočet tedy počítá s tím, že soustava bude trvale svítit na osmdesát procent původního výkonu. V kadeřnictví, kde se ve vzduchu drží lak a prach z vlasů, je to optimistické.

Co v protokolu chybí a v salonu rozhoduje

Index podání barev

Nikde v tomhle výpočtu není Ra. Starší verze programu ho neuváděla, ačkoli norma pro kadeřnictví vlastní řádek má: 500 lx (vypočtených 486 lx je těsně pod) a Ra 90.

Přitom je to v salonu nejdůležitější číslo ze všech. Barva vlasů se míchá a kontroluje pod umělým světlem, ale zákazník s ní odejde na ulici. Když má světlo propad v červené části spektra, vypadá odstín v salonu chladněji, než jaký doopravdy je. Reklamace se pak řeší venku, kde je slunce a pravda.

Pod osmdesátkou nemá cenu v kadeřnictví svítit. Devadesát je rozumné minimum, pokud se barví.

Svislá osvětlenost hlavy

Výpočet zná jedinou rovinu, a to vodorovnou ve 850 mm. Hlava sedícího zákazníka je zhruba o dvacet pět centimetrů výš a co kadeřník potřebuje vidět, jsou její boky a týl.

Na svislou plochu ve výšce hlavy dopadne ze stropního svítidla podstatně méně než na vodorovnou. Právě proto mají salony svítidla u zrcadel — ne kvůli efektu, ale protože strop na tuhle úlohu nestačí.

Zrcadlo

Zrcadlo obrátí polohu každého svítidla. Zákazník sedící čelem k němu vidí odraz stropu i s devíti jasnými kolečky. Protokol tuhle plochu vůbec nezná — ve výpočtu je to jen kus stěny s odrazivostí padesát procent.

Co znamenají jednotlivá čísla

Co si z toho odnést

Salon o 13,53 m² má 486 lx při 144,0 W a rovnoměrnosti 0,430. Devět stropních svítidel bez optiky, veškeré světlo dolů, strop tmavý.

Není to špatný výpočet. Je to výpočet, který odpovídá na otázku, jakou nikdo nepoložil.

Ptejte se na hlavu, ne na podlahu. Čtyři sta osmdesát šest luxů na výšce stolu nemá s kvalitou střihu nic společného. Rozhoduje světlo dopadající na svislou plochu ve výšce hlavy — a to se musí zadat jako samostatná výpočtová rovina.

Ptejte se na Ra. V protokolu chybí, přestože ho norma pro kadeřnictví požaduje (Ra 90). V reklamaci za špatně namíchaný odstín ale bude první.

A dejte světlo na stěny. Podlaha s odrazivostí 20 % pohltí čtyři pětiny toho, co na ni pošlete. Stěna vedle zrcadla vrátí polovinu — a vrátí ji do obličeje.

Svítidla podobná těm z tohohle salonu najdete pod přisazené LED svítidlo. Výpočet osvětlení provozovny včetně svislé roviny u zrcadel zpracujeme zdarma.