Rastr hodnot: čísla místo čar

Tenhle výpočet nemá izolinie. Místo nich dává rastr bodových hodnot — do půdorysu se vypíše osvětlenost v každém kontrolním bodě. Je to syrovější a v jistém smyslu poctivější: nic se nevyhlazuje.

Přečtěte si to jako tabulku. Body přímo pod svítidly a mezi nimi se drží mezi 600 a 700 lx. Směrem k okrajům hodnoty klesají — nejnižší bod má 330 lx. Ani ten ale není špatný: pořád je nad úrovní, kterou byste chtěli mít u pracovního stolu.

Výhoda rastru je, že si můžete položit stůl na papír. Víte přesně, kolik světla dostanete v tom kterém rohu. Izolinie vám dají hezčí obrázek, ale konkrétní číslo z nich odečtete hůř.

Udržovací činitel 0,59: proč tak přísně

Tohle je nejzajímavější číslo celého výpočtu. Udržovací činitel 0,59 znamená, že se počítá jen se 59 % světla, které svítidla vydají jako nová. Zbytek se odepisuje na stárnutí LED čipů, zaprášení krytu a stárnutí povrchů v místnosti.

Běžně se v kancelářích používá 0,80. Když někdo počítá s 0,59, říká tím: budu předpokládat horší podmínky, než jaké nejspíš nastanou. Výsledek je návrh s rezervou.

Co to znamená prakticky

Uvedených 525 lx není hodnota v den montáže. V den montáže bude místnost svítit výrazně víc. Těch 525 lx je to, co tam zbude na konci životního cyklu — po letech, s prachem na krytech a se zežloutlým stropem.

Když vám tedy někdo nabídne „500 luxů" a nezmíní udržovací činitel, zeptejte se. Rozdíl mezi výpočtem s 0,80 a s 0,59 je při stejném počtu svítidel zhruba třetina světla. Jeden dodavatel splní normu na papíře první den, druhý ji splní i za osm let.

Strop 2,4 metru: proč mění všechno

Svítidla visí ve výšce 2,40 m, pracovní rovina je v 0,85 m. Mezi svítidlem a stolem je tedy jen zhruba půldruhého metru. To je málo — a je to hlavní důvod, proč se u nízkých stropů projektuje jinak.

Světlo z každého svítidla se rozprostírá do kužele. Čím kratší je vzdálenost k pracovní rovině, tím menší kruh svítidlo pokryje a tím ostřejší je přechod mezi světlem pod svítidlem a stínem vedle. Ze čtyř metrů se kužely překrývají a slijí; z metru a půl se překrývat nestíhají.

Proto: víc menších svítidel, ne méně silných

U nízkého stropu je horší nápad pověsit dvě velmi silná svítidla, protože pod nimi vzniknou dvě jasné skvrny a mezi nimi propad. Lepší je rozdělit stejný světelný tok mezi víc kusů a rozmístit je hustěji. To je taky důvod, proč jsou v kancelářích panely, a ne reflektory: panel má velkou svítící plochu a jeho světlo je od začátku „měkké".

Pravidlo z praxe: rozteč svítidel by neměla výrazně přesáhnout 1,5násobek výšky nad pracovní rovinou. Tady, s odstupem 1,55 m, vychází maximální rozumná rozteč kolem 2,3 m.

Proč mají dvě svítidla lepší rovnoměrnost než čtyři

Vraťme se k úvodu. Větší místnost: 4 svítidla, rovnoměrnost 0,63. Menší místnost: 2 svítidla, rovnoměrnost 0,70. Vypadá to jako paradox, ale není.

Rovnoměrnost nezávisí na počtu svítidel, ale na poměru rozteče a výšky a na tom, jak daleko od svítidel leží okraje místnosti. V menší místnosti jsou dvě svítidla relativně blízko u sebe i ke stěnám. Kužely se dobře překrývají a v rozích zbývá málo neosvětleného místa.

Ve větší místnosti musí čtyři svítidla pokrýt víc plochy. Rozteče jsou delší a rohy jsou dál od nejbližšího svítidla. Proto minimum klesne na 330 lx, zatímco v menší místnosti se udrží na 372 lx.

Poučení: zdvojnásobit počet svítidel neznamená zdvojnásobit rovnoměrnost. Když je světlo nerovnoměrné, obvykle nepomůže přidat svítidla doprostřed — pomůže posunout je blíž ke stěnám.

Okno: proměnná, kterou výpočet neřeší

Výpočet záměrně počítá s nulovým denním světlem. Modeluje noc, respektive nejhorší možný stav. To dává smysl — osvětlení musí fungovat i v prosinci v pět odpoledne.

Přes den je ale situace jiná. Stůl u okna dostane od jasné oblohy klidně tisíc luxů zdarma, zatímco stůl v hloubce místnosti tři metry od okna nemá skoro nic. Vzniká tak protichůdný problém: u okna je světla přebytek, uvnitř nedostatek. Jedno stropní svítidlo nad oběma to nevyřeší.

Dvě rozumná řešení

Oddělené okruhy. Řada svítidel u okna se ovládá zvlášť. Slunečný den — zhasnuto. Zataženo — rozsvíceno. Stojí to jeden vypínač navíc a ušetří to nejvíc energie ze všech opatření.

Stmívání podle čidla. Čidlo měří jas na stole a dorovnává jen to, co chybí. Elegantní, dražší, a v malé pracovně se investice vrací pomaleji než v otevřené kanceláři o dvaceti stolech.

Co naopak nefunguje: navrhnout osvětlení „slabší, protože je tam okno". Zimní podvečer nastane každý rok a norma se na počasí neptá.

Co si zkontrolovat ve vlastní nabídce

Udržovací činitel. Není-li uveden, výpočet platí pro nová svítidla v čisté místnosti. Za pět let to bude jiné.

Výška pracovní roviny. Osvětlenost se počítá 0,85 m nad podlahou, tedy na desce stolu. Kdo počítá na podlaze, dostane jiná (a lichotivější) čísla.

Kde leží minimum. Když je nejtmavší bod v rohu za skříní, nevadí. Když je tam, kam plánujete stůl, vadí hodně.

Rozteč vůči výšce. U nízkých stropů je to nejčastější chyba: svítidla se rozmístí podle rastru podhledu, ne podle geometrie světla.

Co znamenají jednotlivá čísla

Co si z toho odnést

Pracovna má 525 lx a rovnoměrnost 0,63 ze čtyř svítidel pod stropem ve výšce 2,40 m. A hlavně: má je počítané s udržovacím činitelem 0,59, tedy pro stav po letech provozu, ne pro den kolaudace.

Když si necháváte zpracovat návrh osvětlení, ptejte se na dvě věci, které v nabídkách skoro nikdy nejsou: s jakým udržovacím činitelem se počítalo a v jaké výšce leží pracovní rovina. Bez nich je číslo v luxech jen marketingový údaj.

Svítidla z návrhu najdete pod LED panel. Studii pro vaši kancelář zpracujeme zdarma.